Zajímavosti
Lidé zklamáni pangasiusem zatoužili po skutečné rybě, která by však byla jemná, nesmrděla rybinou, byla snadná na úpravu a chutnala, a tak se vrhli na Tilapii. Tilapie je velice chutnou rybou, která se chová na farmách již od starověku. Je také označována za rybu svatého Petra, protože právě ona je ta, již apoštol Petr vylovil a jež skrývala v sobě zlatou minci. Skvělá na ní také je její jemná chuť a skutečnost, že k ní velmi snadno přilne chuť různého koření. U nás je stále ještě celkem neznámou rybou, která si však velmi rychle získává své nadšence. Nemá totiž kosti.
Tilapie je ryba okounovitá a díky dlouhému několika století probíhajícímu chovu dnes existuje hned několik druhů tilapií.
Pro konzumaci jsou ideální dva typy: tilapie nilská a tilapie mosambická.
Velkou roli ve francouzské gastronomii hrají lokální a regionální pokrmy. V Bretani jsou titulem "místní specialita" ověnčeny právě galettes, palačinky z pohankové mouky. Jejich příprava je velmi jednoduchá a možnosti náplní jsou nesčetné. Možná právě proto se staly velmi oblíbenou pochoutkou.
V místních restauracích si můžete vybrat opravdu z velkého množství druhů. Záleží jen na vás, na co máte právě chuť, a zda si galette necháte naplnit šunkou, slaninou, několika druhy sýrů, zeleninou, mořskými plody nebo čokoládou a karamelem.
Kuskus, Couscous nebo Cous Cous (je slovo převzaté z berberského suksu a kseksou, كسكسي, z arabštiny) je jednou ze základních potravinseveroafrické kuchyně. Jedná se o spařenou a do kuliček tvarovanou krupici z pšenice, ječmene nebo prosa. Kuskus se při přípravě nevaří, ale zalévá vroucí vodou nebo vařícím pokrmem.
Kuskus je hlavní složkou nebo přílohou mnoha jídel z rozličné zeleniny jako například z rajčat, mrkve, dýně, cukety, zelí a většinou i masa, ať už drůbežího, hovězího, jehněčího, nebo také ryby. Typickým kořením na kuskus je ras el-Hanout a pro ostřejší chuť se používá harissa. Studený se kuskus podává hlavně jako salát s mořskými plody nebo se používá pro přípravu taboulé. Hodí se také k přípravě sladkých jídel, například s mlékem, rozinkami nebo mandlemi.
Do mnoha částí Evropy, hlavně do Francie, se kuskus dostal s přistěhovalci. Kuskus je k dostání v mnoha supermarketech západního světa. DoIzraele se kuskus dostal roku 1948 spolu s židovskými přistěhovalci z arabských zemí a stal se částí národní kuchyně.
Kuskusu podobný vzhledem, chutí i použitím je v dnešní kuchyni zdomácněný bulgur. Rozdílem oproti kuskusu je, že se nejedná o krupici, ale o pšeničné krupky.
